Jídelní stůl je v mnoha rodinách srdcem domova. V každém případě jde o jedno z nejfrekventovanějších míst domácnosti. Lidská potřeba stravovat se a obliba dobrého jídla k tomu dávají pevný základ. Existují ovšem i další důležité aspekty, které povznášejí kouzlo tohoto místa, jehož název „jídelní stůl“ je vlastně docela zjednodušeným pojmenováním. Nejde u něj zdaleka jen o jídlo a jeho konzumaci. Začněme kupříkladu hned ráno. Právě tehdy se u stolu obvykle poprvé setkáváme s rodinou. Ne každý den se to podaří, ale těch několik společně strávených minut, než se každý rozprchneme za svými denními aktivitami, může tvořit příjemný základ dne. Ve všední denPokračování

Pokud hledáte nevšední bydlení s něčím navíc oproti jiným domům, pečlivě si prohlédněte návrh s názvem Lukáš 24. Zvenku sice vypadá jako celkem všední moderní dům, soudit ho jen podle vnější obálky by ale byla chyba. Vnitřkem vás totiž překvapí. Přímo uprostřed domu se ukrývá malý kousek přírody. Toto zelené srdce domu v podobě menšího atria stavbu posouvá do kategorie nápaditého a luxusního bydlení. Zásadním způsobem se tímto mění role chodby, která kromě spojnice místností zastává také funkci spojnice obyvatel s ryzí přírodou. Ať už bude sněžit, pršet či bude naopak den zalitý sluncem a rostliny pokvetou, obyvatelé domu budou v reálném čase uPokračování

Knih a článků o barvách do interiéru existuje nepřeberné množství. Spoustu z nich ovšem doporučuji brát s určitou rezervou. Nelze paušalizovat. Každý totiž konkrétní barvu pocitově vnímáme jinak. Tu, kterou jeden nesnáší a vyhýbá se jí, druhý naopak miluje a je jí obklopen. Je to mimo jiné otázka vkusu, nálady, věku či životního období. Abychom se v portfoliu barev úplně neztratili, snad poslouží jako kompas několik univerzálních rad na následujících řádcích. Obecně platí, že pokud si chceme zařídit interiér tak, aby se nám po pár letech neokoukal, měli bychom vybírat ze škály tlumených barev v přirozených zemitých odstínech. Vytvoříme tím neutrální základPokračování

Dětství má většina z nás spojené s létem u prarodičů. Tajné toulky do spíže, kde se schovávali ty nejlahodnější domácí marmelády z ovoce, které jsme jen několik hodin předtím natrhali na zahradě nebo v lese. Ve spíži byla vždy ta nejlepší skrýš, a to nejen díky laskominám, které sem babička před nájezdníky schovávala, ale i příjemný chládek po celý rok včetně parných letních dnů. Kromě spíže schovávali prarodiče potraviny, které potřebovali ještě větší chlad, též do sklepa. Obě řešení měla svá kouzla, avšak poplatná své době. Prababička do práce nechodila. Starala se především o dům a domácnost a vytvořit zásobyPokračování