Knih a článků o barvách do interiéru existuje nepřeberné množství. Spoustu z nich ovšem doporučuji brát s určitou rezervou. Nelze paušalizovat. Každý totiž konkrétní barvu pocitově vnímáme jinak. Tu, kterou jeden nesnáší a vyhýbá se jí, druhý naopak miluje a je jí obklopen. Je to mimo jiné otázka vkusu, nálady, věku či životního období. Abychom se v portfoliu barev úplně neztratili, snad poslouží jako kompas několik univerzálních rad na následujících řádcích.

Obecně platí, že pokud si chceme zařídit interiér tak, aby se nám po pár letech neokoukal, měli bychom vybírat ze škály tlumených barev v přirozených zemitých odstínech. Vytvoříme tím neutrální základ interiéru, ve kterém se budeme cítit příjemně a nebude nás ani po čase ničím provokovat.

Tento přístup se nevylučuje se zapojením moderních prvků. Naopak. Aktuálními barevnými trendy úžasně rozzáříme do té doby nevýrazný interiér pomocí doplňků. Prostoru dodají osobitější akcent a jejich velkou výhodou je, že jakmile nás omrzí, jednoduše je vyměníme za nové – modernější. V návaznosti na předchozí řádky bych proto výraznější barvy a vzory doporučila spíše na bytový textil či pohovku než na kuchyňskou linku nebo podlahy.

Znáte to, když vám tatáž místnost připadá během dvou návštěv pokaždé jinak prostorná? I v tomto mají prsty barvy. Když vstoupíte do zatím nevymalované hrubé stavby, místnosti vám budou připadat menší. Pokud stěny natřete bílou nebo jinou světlou barvou, rázem jako by se prostor nafoukl. Barvy totiž dokáží s místností optická kouzla – zvětšují, zmenšují, prodlužují, zkracují, potemňují, prosvětlují…

U menších místností se vyvarujte tmavých stěn a stropu, připadali byste si v nich velmi stísněně. Co se týče podlahy, platí opak. Tmavý odstín navozuje pocit stability. Ubrat nebo přidat velikosti prostoru dovede také správně umístěná tapeta. Můžete si pomocí ní pohrát třeba s protažením nebo rozšířením menší předsíně.

Vždy je nutné předem zvážit, kam a na jakou plochu plánujete danou barvu použít. Kupříkladu tmavé a syté odstíny působí úplně jinak na vodorovných a svislých plochách. To samé platí u vzorů. Ty příliš výrazné dráždí naši mysl, není tedy dobré je mít neustále na očích.

Při každém rozhodování o barvách do interiéru mějte na paměti, že odstín na vzorníku nikdy zcela neodpovídá tomu, jak vypadají na velké ploše. V prostoru je totiž dokresluje mimo jiné množství světla. Uvedu konkrétní příklad: velmi světlá pastelově růžová stěna v měkkém ranním slunci téměř zbělá, odpoledne se „vybarví“ do oranžova a navečer ztmavne do výrazné růžové. Umělé světlo si pak s odstíny barev pohrává ještě víc. Jestli se vám barva stěn či tapet u vás doma v umělém světle nelíbí, zkuste vyměnit žárovky.

Stejná barva bude vypadat rozdílně také na různých površích. Totožná červená bude jiná na omítce, hrubém potahu sedačky a lesklé skleněné ploše… Zvlášť zbystřete u výběru bílé. Té existuje více druhů, než možná tušíte. Sladit bílou s bílou bývá občas těžký designérský oříšek.

Ráda bych se vyjádřila také k teoriím o působení barev na člověka. Bylo jich sepsáno mnoho, stejně jako pouček radících ideální barvu ložnice, koupelny, kuchyně… Velmi často se dočtete o tom, že do nemocnic patří bílá a zelená, dětské pokoje se malují žlutě, a pokud toužíte po větší vášni, sáhněte po rudé. Tato pravidla berte s rezervou!

Možná jste také slyšeli nebo četli, že do kuchyně nepatří zelená, neboť by stěny mohly odrážet nazelenalé světlo, a jídlo by pak vypadalo zkaženě. Ano, pravděpodobně neexistuje jediné zelené řeznictví, ale to je jako komerční prostor kapitola sama o sobě. V domácnosti, zvláště dnes, kdy bývá kuchyň obvykle spojená s obývacím prostorem, bych zelenou určitě nezatracovala. Záleží však na odstínu. Vybledlá studená zelená (s nádechem do modra) se opravdu může odrážet na jídle, ale teplá zelená v barvě listů může naopak působit velmi příjemně. Dokonce prý podporuje trávení.

Zmínila jsem také žlutou do dětských pokojů. Děti jsou hravé, poznávají svět a rozhodně by měly vyrůstat v kreativním prostředí, ovšem agresivní žluté či oranžové stěny nepovažuji za ideální volbu. Takové barvy dítě rozptylují, odvádějí jeho pozornost od úkolů, na které se má koncentrovat, a v neposlední řadě ruší během usínání. Při výmalbě dětské pokojíku se raději zaměřte na něžnější tóny, jemné pastelové barvy.

Správně vyvažujte také barevné kombinace. Vždy záleží na poměru použitých barev. Jedné věnujte více prostoru a druhou použijte jen k doplnění. Poměr barev padesát na padesát většinou naše oko vnímá jako celkem agresivní. Dle psychologů patří k nejagresivnějším kombinacím fialovo-černá, žluto- černá a variace s rudou barvou. Jestliže se přece jen pro takový mix rozhodnete, na největších plochách ponechte bílou.

Zmíněnou černou barvu bych v bytech raději vynechala, hodí se spíše do komerčních prostor, jako jsou restaurace a bary, kde má navodit určitou atmosféru, ale člověk tam zároveň netráví tolik času jako doma. Černá, kterou máme v naší kultuře přirozeně spjatou se smutkem, krátkodobě uklidňuje, ovšem na větších plochách a při dlouhodobém působení je vnímána depresivně. V jedné studii jsem četla, že u adolescentů je dobré vymalovat na černo jednu stěnu do výšky 170 cm, zmírní se tím jejich hormonální hyperaktivita. Dnes se většina specialistů od tohoto doporučení odvrací. Ani já to nedoporučuji testovat, zvláště ne u malých pokojů. Tématu (nejen) velikosti dětských pokojů je věnován samostatný blog.

Tu nejdůležitější radu jsem si nechala na závěr: Nezapomínejte ladit barevnou paletu domácnosti podle toho, jak jednotlivé odstíny vnímají všichni její členové. Jde přeci o to, aby se doma cítila příjemně celá rodina.

Autorem článku je

Pavla Janoušková
architektka
- několik slov o Pavle
- další Palviny články